
Jak jsem se obávala, nastoupila jsem do školy a na blog jsem si ani nevzpoměla.
Ani si nedokážete představit, jak jsem se včera ráno hrozně bála. Myslela jsem, že se snat zabiju, abych tohle nemusela prožívat. No nakonec to byl úžasný den. Moje třída je celkem v pohodě - teda je tam víc lidí než jsem si myslela, ale fajn, na to si zvyknu. Včera jsme se seznamovali se školou, učitelkou, ředitelem a spousty dalšími věcmi ale dneska...
Celý den byl OK (teda až na to, že jedna holka pochopila trochu blbě to co jsem chtěla říct). Tedy až do chvíle, kdy nás přišel na průkazky vyfotit manžel mé bývalé učitelky na matiku. Je celkem v pohodě, ale samozdřejmě nestíhal všechny věci dohromady a tak nás popořadě četla jedna holka. No jo, jenomže nevím jak se to stalo, ale zapoměla na mě. Prostě mě přeskočila a pak byl konec, tak jsem se přihlásila, že jsem se ještě nefotila. On se mě zeptal, jakže se jmenuju a já mu odpověděla, načež mi řekl, že tam napsaná nejsem a zeptal se do jaké třídy že to mám chodit. Samozdřejmě jsem mu řekla že do Ačka a on mi odpověděl, že právě sedím v eSku. Chvíli jsem nad tím přemýšlela (jako ostatní), ale pak mi došlo že to je vtip. Každopádně v papírech mě nemohl najít a já mu nemohla vysvětlit, že moje příjmení začíná na P a ne na V, ani na B, jak si myslel on (taky si ze mě nejspíš dělal legraci). No po úmorném hledání mě našel a já jsem se fotila s lístečkem v ruce, jako nějaký trestanec. Ještě ke všemu mě rozesmíval, takže se na té fotce směju jako magor.
Už tohle je dost hrozný, ale potom se ještě ptal koho učila jeho žena, tak jsem se přihlásila a on se mě a kámoše zeptal, jak se jmenujeme, takže jsem musela svoje jméno říct znovu.
No řeknu vám, že po dnešku si moje příjmení bude pamatovat snad každý můj spolužák. Bože jak mě je trapně...


















aspoň budeš mať peknú fotku